Zajímavosti v okolí

Podhorní vrch 

(místním označením Podhora) je zalesněná hora v okresu Cheb, ležící asi 4 kilometry severovýchodně od Mariánských Lázní nejvyšší vrchol Tepelské vrchoviny. Nadmořská výška vrcholu Velká Podhora je 847 metrů, druhý vrchol (Malá Podhora) je ve výšce 829 m n. m.. Z vrcholové skály druhého vrcholu se směrem k severovýchodu otevírá pohled na Tepelskou vrchovinu a Slavkovský les, k severozápadu na Smrčiny k jihozápadu na Český les.

Vrcholová partie Podhorního vrchu je chráněna jako přírodní rezervace. Severovýchodně od vrcholu se poblíž Podhorní hájovny vyskytují mofety, výrony suchého oxidu uhličitého, které jsou geneticky spojené s vulkanickou činností. Tyto mofety jsou chráněny v přírodní památce Sirňák.

zdroj: cs.wikipedia

foto: Jiřina Vladařová 2021

Historie 

 

 

Přírodní památka Milhostovské mofety

Jedná se o unikátní mofetové pole s převážně suchými krátery s přírodními výrony oxidu uhličitého a sirovodíku. Geologický podklad tvoří amfibolity, jejichž pukliny jsou výstupními cestami uvolňovaných plynů. Některé pukliny vznikly oživením starších zlomů tvořících osu údolí, jiné jsou dílem novodobější vulkanické aktivity na Podhorního vrchu. V podmáčené části kolem mofet na území vlastní přírodní památky se vytvořily zbahnělé, místy i rašelinné variety glejů, na které navazují typické kambizemě v celém ochranném pásmu.

Okolí mofet je lesnaté a tvoří ho jasanovo-olšový luh. Aktuálně zde rostou středněvěké lesní porosty s převahou olše lepkavé, s příměsí břízy bělokoré a topolu osiky, a vtroušenou vrbou. V některých částech porostu však převažuje smrk. Současná podoba lesa se výrazně liší od přirozeného druhového složení, neboť chybí značný podíl jasanu. Bylinné patro je však vyvinuto v typické podobě a může být hodnoceno jako velmi reprezentativní. Zvláště v jarním aspektu zde dominuje prvosenka vyšší, sasanka hajní, blatouch bahenní, kuklík potoční, kopytník evropský, krabilice chlupatá.

Živočišná složka je zastoupena běžnými lesními a mokřadními druhy. Z významnějších můžeme jmenovat slepýš křehkého, který sem proniká z okolních lesních porostů a čápa černého, který sem zalétá lovit v rámci svého hnízdního areálu na Podhorním vrchu.

Udržení činnosti mofet je podmíněno stabilním vodním režimem v přilehlém lesním porostu a v ochranném pásmu rezervace. Díky již provedeným odvodněním je však třeba některé mofety pravidelně čistit a odstraňovat z jejich okolí zmlazující či náletové dřeviny.

zdroj : http://www.ochranaprirody.cz/

foto: Vladařová 2020

Sirňák 

Geologické podloží lokality tvoří amfibolity mariánskolázeňského metabazitového komplexu zakryté pokryvnými útvary, a to hlinitými až písčitohlinitými svahovinami s úlomky (ojediněle i většími balvany) a fluviálními sedimenty říčky Teplé. 

Skupina plynných výronů vytváří unikátní bahenní krátery neboli mofety ve zrašelinělé údolní nivě horního úseky řeky Teplé na úpatí Podhorního vrchu. Většina z nich je soustředěna do třech mělkých depresí ve střední části chráněného území, kde jsou seskupeny do řady – asi 10 m široké a několik desítek metrů dlouhé. Vodou v těchto prohlubních probublávají studené plyny – směs oxidu uhličitého a sirovodíku. Pukliny, po nichž vystupuje plyn z hloubky do nivních sedimentů, jsou dány tektonickou predispozicí údolí Teplé a třetihorní vulkanickou aktivitou čedičového Podhorního vrchu. 

Vlastní mofetové pole má charakter otevřeného rašeliniště se suchopýrem pochvatým (Eriophorum vaginatum) a úzkolistým (E. angustifolium), na něž navazují rašelinné smrčiny a v širším okolí jasano-olšové luhy. Roztroušeně zde roste ohrožená a silně jedovatá rostlina oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum ssp. vulparia). Typickým druhem údolní nivy je také oměj pestrý (Aconitum variegatum), který se roztroušeně vyskytuje téměř podél celého středního toku říčky Teplé. 

Na území PP hnízdí vesměs běžnější druhy mokřadních a lesních druhů ptáků a podobná je i situace co se týče výskytu savců.  Za zmínku stojí výskyt bekasiny otavní (Gallinago gallinago), pravidelně hnízdící v nedalekém lučním mokřadu a v rámci hnízdního revíru potravně využívající i území přírodní památky. Opakovaně byl v území PP zaznamenán ledňáček říční (Alcedo atthis), který na území PP nehnízdí, ale využívá jej pravděpodobně k lovu. Území je součástí hnízdního okrsku kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a pravděpodobně i sýce rousného (Aegolius funereus). Obojživelníci území PP využívají v terestrické fázi života, žádná plocha s pravidelným místem rozmnožování obojživelníků se však v území nevyskytuje.

zdroj: http://www.ochranaprirody.cz/

foto: Vladařová 2021

Podhorní slatě

Geologickým podkladem lokality jsou rašeliny, fluviální písčito-hlinité a deluviální hlinito-písčité sedimenty, v okolí pak převládají amfibolity, které jsou charakteristické pro tuto část Tepelských vrchů.

Podhorní slatě představují výjimečně zachovalý soubor mokřadních, slatinných a rašelinných luk se vzácnou květenou. Roste zde celá řada zvláště chráněných druhů jako je vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), ostřice Davallova (Carex davalliana), ostřice blešní (Carex pulicaris), tolije bahenní (Parnassia palustris), kruštík bahenní (Epipactis palustris) nebo hojný prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Vzácně zde můžeme nalézt i všivec lesní (Pedicularis sylvatica), prhu arniku (Arnica montana) nebo masožravou tučnici obecnou (Pinguicula vulgaris). Přírodní památka je ukázkou typické vegetace mokřadních luk na Tepelsku s charakteristickým vysokým zastoupením čertkusu lučního (Succisa pratensis). Přestože tato rostlina nepatří mezi zvláště chráněné, jde o druh velmi významný, neboť je u nás jedinou živnou rostlinou hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia).

Podhorní slatě jsou významnou lokalitou s populací jednoho z nejohroženějších denních motýlů Evropy – vzácného hnědáska chrastavcového, který dnes žije v rámci České republiky pouze v Karlovarském kraji. V současné době je známo jen několik desítek lokalit s vitální populací tohoto ohroženého motýla. Pro svůj život potřebuje nejen pestrou krajinnou mozaiku tvořenou trávníky se živnou rostlinou, ale i závětrné kouty s křovinami a květnaté louky sloužící jako zdroj nektaru. Důležité jsou také nepokosené plochy s vyšším porostem, které využívá jako úkryty a nocoviště.

Na území přírodní památky byl zjištěn nepravidelný výskyt několika významných ptačích druhů. Ojedinělě byla zaznamenána křepelka polní (Coturnix coturnix), chřástal polní (Crex crex), ťuhýk obecný (Lanius collurio), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) nebo krkavec velký (Corvus corax). V nekosených částech lokality bylo zaznamenáno hnízdění bekasiny otavní (Gallinago gallinago). Lokalita je domovem i některých ohrožených druhů plazů a obojživelníků – zmije obecné (Vipera berus), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) nebo ropuchy obecné (Bufo bufo).

Jedním z hlavních úkolů péče o přírodní památku je zajistit přežití populace hnědáska chrastavcového. V místech s početnějším výskytem čertkusu je, podle dosavadních zkušeností, nezbytné kosit rostliny v době letu dospělců a jako nejvhodnější se tedy jeví částečná seč prováděná v červnu. Na plochách v botanicky nejcennější střední části území s koncentrovaným výskytem zvláště chráněných druhů rostlin preferujích pouze občasné zásahy a pro něž je červnová seč nevhodná, se hnědásek chrastavcový zpravidla nerozmnožuje a nedochází zde ke konfliktu. Na těchto plochách je však nutno zabránit expanzi nežádoucích dřevin, zejména postupně regulovat nálety smrku. Jedním ze způsobů, jak posílit populaci hnědáska je posílení populace jeho živné rostliny, čehož lze docílit narušováním půdního povrchu a následným osetím semeny.

zdroj: http://www.ochranaprirody.cz/

foto: Vladařová 2020